Badatelská činnost

12.05.2022

Značné úsilí věnujeme badatelské činnosti, jejímž částečným zúročením je právě vydávaná kniha KOMINÍCI


Historie kominické profese je zaznamenána velmi útržkovitě. Poskládat její ucelený příběh si vyžádá ještě mnoho energie.

Přivítáme proto rádi tiskoviny s touto tématikou, staré fotografie, nebo  i osobní doklady a především vzpomínky někdejších kominických mistrů či pomocníků.

Četné prvotní informace nám poskytl depozit Národní Knihovny a velmi dobře vybavená knihovna Husitského muzea v Táboře.

Zajímavým zdrojem jsou kroniky Jednoty pražských kominíků, které jsme mohli prohlédnout s laskavým svolením současného cechmistra a členů Jednoty a za jejich bedlivého dohledu. Měli jsme tak možnost sledovat archivní tvorbu jednoho z kominických bardů, pana Aloise Pajera, který kroniky po mnoho let vedl.

Hledáme samozřejmě také v regionálních archivech.

Od roku 2016, nepochybně v souvislosti s masivnější publicitou, se nám ozývají potomci kominických rodů i samotní kominíci. Jejich vyprávění zpracováváme a skládáme do rozrůstající se mozaiky. Spolupráce s nimi je přinejmenším pro nás, ale doufáme, že oboustranně, velmi obohacující.

S rozrůstající se archivní agendou mapujeme stopy kominických rodin v krajině našich měst, prozatím především v našem působišti, Táboře a okolí, ale také v Praze, kde máme četná pramenná svědectví od 16. století. I další lokality, jako střední Čechy, Plzeňsko, Morava... čekají na zpracování.

Navazujeme spolupráci se zahraničními badateli; za cenné prvotní rozhlédnutí po pramenech italskojazyčné provenience vděčíme paní Veronice Carmine, kurátorce švýcarského etnografického Muzea údolí Versasca i jejím koleginím a kolegům, mapujícím historii tamních kominíků. K velkému posunu v našem bádání přispělo setkání a seznámení s potomky kominických rodů z údolí Mesocco.

Informace získáváme také z internetových zdrojů švýcarských i rakouských archivů. Nezastupitelným přínosem jsou i osobní návštěvy těchto institucí. Zatím jsme měli možnost studovat prameny chované v archivu v Churu, Kantonální knihovny v Bellinzoně nebo městského archivu či Národní knihovně ve Vídni. Některé dílčí rešerše jsme konzultovali s pracovníky Archivu aMarca v Mesoccu a Soazze.

Zajímavé fondy jsme nalezli také v Čechách - v Národním archivu či v Archivu hlavního Města Prahy. Pomohly nám jednak zpřesnit dosavadní informace, vedou nás ovšem především blíže a hlouběji ke kořenům řemesla. V regionálních archivech v Jindřichově Hradci a v Písku se nám díky zdejším fondům otevřely nové souvislosti novověkých kominických dějin.

Zcela nová perspektiva se nám poodkrývá studiem jednotlivých městských fondů v táborském archivu.

Zajímavým zdrojem jsou kroniky Jednoty pražských kominíků, které jsme mohli prohlédnout s laskavým svolením současného cechmistra a členů Jednoty a za jejich bedlivého dohledu. Měli jsme tak možnost sledovat archivní tvorbu jednoho z kominických bardů, pana Aloise Pajera, který kroniky po mnoho let vedl.

Hledáme samozřejmě také v regionálních archivech.

Od roku 2016, nepochybně v souvislosti s masivnější publicitou, se nám ozývají potomci kominických rodů i samotní kominíci. Jejich vyprávění zpracováváme a skládáme do rozrůstající se mozaiky. Spolupráce s nimi je přinejmenším pro nás, ale doufáme, že oboustranně, velmi obohacující.

S rozrůstající se archivní agendou mapujeme stopy kominických rodin v krajině našich měst, prozatím především v našem působišti, Táboře a okolí, ale také v Praze, kde máme četná pramenná svědectví od 16. století. I další lokality, jako střední Čechy, Plzeňsko, Morava... čekají na zpracování.

Navazujeme spolupráci se zahraničními badateli; za cenné prvotní rozhlédnutí po pramenech italskojazyčné provenience vděčíme paní Veronice Carmine, kurátorce švýcarského etnografického Muzea údolí Versasca i jejím kolegům, mapujícím historii tamních kominíků. K velkému posunu v našem bádání přispělo setkání a seznámení s potomky kominických rodů z údolí Mesocco.

Informace získáváme také z internetových zdrojů švýcarských i rakouských archivů. Nezastupitelným přínosem jsou i osobní návštěvy těchto institucí. Zatím jsme měli možnost studovat prameny chované v archivu v Churu, Kantonální knihovny v Bellinzoně nebo městského archivu či Národní knihovně ve Vídni. Některé dílčí rešerše jsme konzultovali s pracovníky Archivu aMarca v Mesoccu a Soazze.

Zajímavé fondy jsme nalezli také v Čechách - v Národním archivu či v Archivu hlavního Města Prahy. Pomohly nám jednak zpřesnit dosavadní informace, vedou nás ovšem především blíže a hlouběji ke kořenům řemesla. V regionálních archivech v Jindřichově Hradci a v Písku se nám díky zdejším fondům otevřely nové souvislosti novověkých kominických dějin.


V rámci péče o vlastní depozitář využíváme teplé letní dny k pravidelné konzervaci a údržbě zde uložených předmětů:

Vytvořte si webové stránky zdarma!