Mezinárodní setkání kominíků 2022

27.09.2022

Po dvouleté pauze, která zasáhla téměř všechny oblasti veřejných i soukromých aktivit každého z nás, patřil znovu první víkend letošního září velké oslavě černého řemesla.

Kominíci ze všech koutů světa se znovu setkali v severoitalském městečku Santa Maria Maggiore, aby si v této oblasti, proslulé jednou z nejsilnějších kominických pracovních emigrací raného novověku i pozdějších staletí, připomněli kořeny své profese.

Členové Spolku pro založení muzea kominického řemesla a jeho propagaci se tohoto mezinárodního setkání účastní již tradičně. V letošním roce byla naše cesta navíc podpořena z programu města Tábora Spolupráce se zahraničím a také z programu Jihočeského kraje Reprezentace v oblasti kultury na mezinárodní úrovni v Čechách a v zahraničí. Díky velkorysé podpoře našich švýcarských kolegů a přátel, ale i pochopení celé rodiny jsme se tentokrát mohli v oblasti alpských údolí zdržet o něco déle než obvykle.

K naší základní sestavě se vlivem naší dlouholeté snahy o propagaci této akce přidali i další kominíci z Čech a Moravy a naše výprava tak ve slavnostním průvodu už nebyla k přehlédnutí.

Hlavní sobotní program se odehrával v městečku Re, které, ač pro většinu Čechů neznámé, má nejen s jižními kraji naší země staletou souvislost. Jeden ze zdejších kominíků se totiž v 17. století usadil v Klatovech, kam přenesl i jednu z kopií místního nad jiné uctívaného posvátného obrazu Panny Marie, kojící svého synka.

Obraz se u nás stal natolik významným, že v roce 1721 žádal klatovský magistrát, aby byl městský erb doplněn o zpodobnění Panny Marie a Klatovy se mohly stát "Mariánským městem". K posílení víry ve výjimečnost obrazu přispěla i zkušenost při velkém klatovském požáru 1689, kdy právě on, jako jeden z mála, přestál oheň, stravující i vnitřek kostela včetně oltáře. Obraz Klatovské madony však není zdaleka ojedinělý. Další kominíci z oblasti Valle Vigezzo přinášeli jiné kopie obrazu ze své domoviny do různých středoevropských měst - jen u nás jich můžeme nalézt několik desítek.

Tradičním vyvrcholením svátku kominíků z celého světa je nedělní průvod městem Santa Maria Maggiore, kterému přihlíží tisíce místních obyvatel všech věkových kategorií; leckdy neváhají přijet i ze vzdálenějších měst či blízkého švýcarského příhraničí.

Organizátoři připravili pro letošní ročník také pondělní výpravu do horské oblasti Piana di Vigezzo. Účastníci se tak z příjemného letního prostředí přesunuli kabinkami lanové dráhy do výšky kolem dvou kilometrů nad mořem. A zdejší náhorní plošina nám ten den poskytla celou řadu možností k poznání autentického horského prostředí i s několikerou změnou povětrnostních podmínek.

Po odeznění slavnostní atmosféry Mezinárodního setkání kominíků jsme se, na rozdíl od většiny jeho účastníků ve zúženém složení zdrželi na místě ještě několik dalších dnů, které jsme věnovali badatelským aktivitám. Díky pochopení a vstřícné náklonnosti oslovených úředníků i církevních hodnostářů jsme mohli procházet matriční knihy zdejší farnosti. Nasměrovali nás ale také k dalším dosud neprozkoumaným místům.

S velkým povděkem jsme také využili nabídky našich švýcarských kolegů, díky níž jsme cestou do Santa Maria Maggiore mohli strávit několik dnů v kantonu Graubinden, kde jsme měli předjednáno studium matričních knih a dalších dokumentů ve zdejších obcích Roveredo a Lostalo. Na poslední týden naší cesty jsme se potom přesunuli do oblasti kantonu Ticino, kde jsme se mohli věnovat studiu v Archivu města Locarno, v Diecézním archivu v Luganu nebo Archivu kantonu v Bellinzoně.

Mnoho hodin archivní práce, zdá se, přineslo své ovoce. Nalezli jsme nové dokumenty, vztahující se například ke kominíkům z Hluboké, Jindřichova Hradce, Tábora, ale i ze vzdálenějších míst Čech nebo dokonce Moravy. Potvrdili jsme si některé dřívější hypotézy ve vztahu k táborským kominíkům a po zpracování získaného materiálu budeme moci dále rozšířit povědomí o někdejších měšťanech těchto míst v období novověku. Přesto, jak už to z charakteru této práce plyne, jsme tu museli opustit spoustu nedobádaných archivních kartonů, k nimž se snad budeme moci vrátit při dalších cestách.

Téma někdejší pracovní migrace zdejších obyvatel tu nejen mezi historiky poměrně rezonuje. Také proto se téměř všude zajímali o naše aktivity zde v místě, ale také po našem návratu zpět do vlasti.

Ve všech navštívených institucích jsme se setkávali s obdivuhodnou flexibilitou při našem přijetí i ochotou poskytnout nám maximum z požadovaných archiválií v krátkém čase, který nám byl vymezen našimi možnostmi, a to i bez předchozího objednání.

Opakovaně jsme vnímali absolutně odlišný přístup k nám, jako k badatelům, než s jakým se často setkáváme v nejedné paměťové instituci v Čechách, plynoucí snad ze zažitého vědomí, že státní úředník, spravující aktuálně příslušné fondy, je veřejnou službou a je tu připraven pro občany, kteří si jaksi předplácejí jeho služby ze svých pravidelných daní. Není elementem, určujícím badatelovy možnosti a kroky, nýbrž partnerem, snažícím se co nejprofesionálněji pomoci. Když například nebyl v jedné z institucí k nalezení dokument, zmíněný v prastarém a možná již neaktuálním inventáři, celé dopoledne se nejprve dva zaměstnanci a později i pracovníci dalších oddělení snažili jej nalézt, ačkoli by nepochybně bylo snazší nám prostě sdělit, že není, jak se s tím často setkáváme u nás.

Krom zážitků nebo tisíců fotografií, jejichž zpracování budeme věnovat příští měsíce, jsme rovněž domlouvali možnosti budoucí spolupráce. Vedle již stálých partnerů jsme nově navázali kontakt s kominickým muzeem v Německu. Pro Táboráky by mohlo být zajímavé nejen obsahovým zaměřením, ale i svou polohou. Leží totiž v širší oblasti Bodamského jezera, která je Táboru blízká mimo jiné pro jeho partnerství s městem Konstanz. Předjednaná pracovní setkání nabízejí prostor pro vzájemné propojení našich budoucích projektů.

Vytvořte si webové stránky zdarma!