Dějiny kominíků

Kominické řemeslo v běhu staletí - výňatek ze studie Kominické řemeslo v českých zemích (opravený a doplněný text bude doplněn v nejbližší době)



Muži z hor

Podle osobních dokladů, uložených v našich paměťových institucích, pocházeli první u nás usazení kominíci z údolí pod Alpami.

Vypátrat jejich kořeny není snadné, ale historie, uchovaná v kameni, nás ve zdejších vesničkách odměňuje za mnohaleté bádání a utvrzuje, že naše snaha není marná.

Na sklonku léta 2018 jsme ve Valle Mesolcina objevili potomky kominíků, kteří pracovali v Praze, jižních Čechách a na Plzeňsku. Štěstí nás ale provázelo i při hledání stop  potomků v okolí Locarna.

Na dům, kam nechal jeho někdejší majitel zbrazit podobu patrona kominíků, svatého Floriana, jsou místní náležitě hrdi. Rádi jsme přispěli s osvětlením florianské legendy.

V živé paměti zdejších obyvatel stále rezonují bolestné vzpomínky těch, kdo pamatují velmi těžké útrapy malých dětí, verbovaných na tuto práci po horských vesnicích na přelomu 19. a 20. století.   Naše prameny však vedou mnohem hlouběji do historie a my se s jejich pomocí snažíme odkrývat příběh masivní emigrace mužů i jejich dětí z kantonu Graubinden, Ticino a s ním těsně sousedícího italského území v Lombardii a Piemontu. Spolehlivě máme doloženo, že odtud do Českého království přicházeli již v polovině 16. století. Četné indicie ale nasvědčují mnohem dřívějšímu propojení.             Je až neuvěřitelné, jak spolehlivě lze stovky let stará jména nacházet stále v těch stejných obcích, z nichž tito lidé odcházeli. Jejich potomci jsou s místy svých předků svázáni dodnes.                             Nejen to nám velmi pomáhalo při hledání. Také ovšem zdejší vstřícní a ochotní domorodci. Díky nim jsme se ve Valle Mesolcina setkali s přímým potomkem kominíka z Českého Krumlova a z Třeboně. A spolu se zástupci místní historické skupiny započali, doufejme, oboustranně obohacující spolupráci.


S milým a vstřícným přístupem jsme se setkali i ve zdejších paměťových institucích. Ať už v Knihovně kantonu Ticino v Belinzoně, ve zdejším Dokumentačním centru, nebo Archivu.

Vedle toho jsme prošli desítky hřbitovů a tisíce hrobů a stále jsme nacházeli jména spojená s dějinami českého kominického řemesla. Krom těch nejznámějších, pražských de Martini jsme narazili i na potomky táborského kominického rodu Domenigonů a dalších kominíků napříč naší zemí.

Vedeni radami místních badatelů, pronikli jsme do dalších ze zdejších četných údolí a poznali jsme tak malebnou, starobylou obec ve Valle Maggia, kde, podle jejich stanoviska, má kořeny rodina u nás známá jako de Martini.

I v těch nejvýše položených vesničkách jsou výstavné domy, které před staletími vybudovali vedle dalších emigrantů i kominíci. Ti pak bývali v obci velmi vážení, protože zpravidla pamatovali i na zvelebení místního kostela i dalších staveb. Na druhou stranu právě za to, že "šantročí peníze do Vlach", byli tito kominíci přinejmenším v Čechách kritizováni.

Náš vůz zaslouží veliké uznání za to, jak s námi zdolával neustálé stoupání a klesání v alpských serpentinách, abychom se dostali všude, kam nás směřoval náš itinerář.

Badatelské úsilí nám zpestřila již tradiční účast na Mezinárodním setkání kominíků v Santa Maria Maggiore. Je vlastně jakousi vzpomínkou na ty kominíky, kteří se vraceli z dalekých cest, kde vydělali mnohdy nemalé jmění, o něž se podělili se svými sousedy. Dnes je tato zkušenost přetavena do průvodu kominíků městem i okolními vesnicemi. Díky propagačním materiálům, které poskytlo mimo jiné Společenstvo kominíků ČR nebo Město Tábor, jsme spoustě domorodců udělali radost dárkem na památku. Úspěch sklízeli hlavně pohlednice s kominíky, o které, vedle rozjařených malých dětí, velmi usilovali i seriózní dámy ve zralém věku.                                                                                                       I zde, ve Valle Vigezzo, máme stále co k objevování. Vždyť toto údolí bylo již v kronikách 16. století nazváno "Kaminfeger Tal", tedy "Údolí kominíků"