Kominická profese napříč dějinami

Dějiny kominíků

Písemné doklady o prvních kominících v Čechách máme u nás zatím doloženy kolem první poloviny 16. století. Přicházeli sem z dalekých alpských údolí společně s mohutnou vlnou zdejších stavebních profesí. Narozdíl od zedníků, kameníků a dalších nezůstalo po kominících mnoho památek hmotné povahy. Až na několik výjimek jsou to především úřední doklady, rozeseté po paměťových institucích napříč Evropou. Jednotlivé střípky pracně skládáme, abychom Vám příběh jejich osudů představili nejen v plánované expozici, ale i v  knize, kterou se nám přes řadu překážek přece jen podařilo v roce 2022 vydat.


Muži z hor

Podle osobních dokladů, uložených v našich paměťových institucích, pocházeli první u nás usazení kominíci z údolí pod Alpami.

Vypátrat jejich kořeny není snadné, ale historie, uchovaná v kameni, nás ve zdejších vesničkách odměňuje za mnohaleté bádání a utvrzuje, že naše snaha není marná.

Na sklonku léta 2018 jsme ve Valle Mesolcina objevili potomky kominíků, kteří pracovali v Praze, jižních Čechách a na Plzeňsku. Štěstí nás ale provázelo i při hledání stop  potomků v okolí Locarna.

Od té doby se každé léto snažíme strávit v této oblasti alespoň několik dnů, nabitých intenzivní prací, abychom nalezli co nejvíce nových informací, které následně doplňujeme do dávno zapomenuté mozaiky.

Na dům, kam nechal jeho někdejší majitel zbrazit podobu patrona kominíků, svatého Floriana, jsou místní náležitě hrdi. Rádi jsme přispěli s osvětlením florianské legendy.

V živé paměti zdejších obyvatel stále rezonují bolestné vzpomínky těch, kdo pamatují velmi těžké útrapy malých dětí, verbovaných na tuto práci po horských vesnicích na přelomu 19. a 20. století.   Naše prameny však vedou mnohem hlouběji do historie a my se s jejich pomocí snažíme odkrývat příběh masivní emigrace mužů i jejich dětí z kantonů Graubinden, Ticino a s ním těsně sousedícího italského území v Lombardii a Piemontu. Spolehlivě máme doloženo, že odtud do Českého království přicházeli již v polovině 16. století. Četné indicie ale nasvědčují mnohem dřívějšímu propojení.             

Je až neuvěřitelné, jak spolehlivě lze stovky let stará jména nacházet stále v těch stejných obcích, z nichž tito lidé odcházeli. Jejich potomci jsou s místy svých předků svázáni dodnes.                             

Nejen to nám velmi pomáhalo při hledání. Také ovšem zdejší vstřícní a ochotní domorodci. Díky nim jsme se ve Valle Mesolcina setkali s přímým potomkem kominíka, pracujícího na Třeboňském panství v letech 1720-1740. A spolu se zástupci místní historické skupiny jsme započali, doufejme oboustranně, obohacující spolupráci.

S milým a vstřícným přístupem jsme se setkali i ve zdejších paměťových institucích. Ať už v Knihovně kantonu Ticino v Bellinzoně, ve zdejším Dokumentačním centru, nebo Archivu.

Vedle toho jsme prošli desítky hřbitovů a tisíce hrobů a stále jsme nacházeli jména spojená s dějinami české kominické profese. Krom těch nejznámějších, pražských de Martini, jsme narazili i na potomky táborského kominického rodu Domenigonů a dalších kominíků napříč naší zemí.

Vedeni radami místních badatelů, pronikli jsme do dalších ze zdejších četných údolí a poznali jsme tak malebnou, starobylou obec ve Valle Maggia, kde, podle jejich stanoviska, má kořeny rodina u nás známá jako de Martini.

I v těch nejvýše položených vesničkách jsou výstavné domy, které před staletími vybudovali vedle dalších emigrantů i kominíci. Ti pak bývali v obci velmi vážení, protože zpravidla pamatovali i na zvelebení místního kostela i dalších staveb. Na druhou stranu právě za to, že "šantročí peníze do Vlach", byli tito kominíci přinejmenším v Čechách kritizováni.

Náš vůz zaslouží veliké uznání za to, jak s námi zdolával neustálé stoupání a klesání v alpských serpentinách, abychom se dostali všude, kam nás směřoval náš itinerář.

Badatelské úsilí nám zpestřila již tradiční účast na Mezinárodním setkání kominíků v Santa Maria Maggiore. Je vlastně jakousi vzpomínkou na ty kominíky, kteří se vraceli z dalekých cest, kde vydělali mnohdy nemalé jmění, o něž se podělili se svými sousedy. Dnes je tato zkušenost přetavena do průvodu kominíků městem i okolními vesnicemi. Díky propagačním materiálům, které poskytlo mimo jiné Společenstvo kominíků ČR nebo Město Tábor, jsme spoustě domorodců udělali radost dárkem na památku. Úspěch sklízeli hlavně pohlednice s kominíky, o které, vedle rozjařených malých dětí, velmi usilovali i seriózní dámy ve zralém věku.                                                                                                          I zde, ve Valle Vigezzo, máme stále co k objevování. Vždyť toto údolí bylo již v kronikách 16. století nazváno "Kaminfeger Tal", tedy "Údolí kominíků".

Na profesi prvních imigrantů navazovali postupně jejich učňové a pomocníci,

až se z ojedinělé, privilegované profese stalo zaměstnání se stálým místem na zdejším pracovním trhu.

Kominíci nemívali vždy na růžích ustláno. Jednak pro nebezpečí, plynoucí z jejich náročné práce,
ale i pro jejich společenské postavení.
Těm prvním, v 16. století, se podařilo obdivuhodně rychle, chtělo by se říci až snadno, včlenit do společnosti
usedlých českých měšťanů. Prestiž, s níž na ně okolí nahlíželo, ovšem mnohem častěji poměrně
strmě kolísala v čase. Velmi záhy začal způsob jejich podnikání vadit zdejším domorodým obyvatelům.
Od 2. poloviny 19. století se ti osvícenější a pro svou profesi zapálenější z nich systematicky snažili
budovat co nejpozitivnější obraz českých kominíků.
O století později se podařilo tento obor téměř vyvrátit ze všech jeho pracně budovaných základů
a zhruba v 70. - 80. letech století dvacátého byl tak málo populární, že pro budoucí učně býval
mnohdy až poslední volbou. Zpřetrhané profesní i kulturní vazby se projevily i na téměř nulové prezentaci
oboru. Kominíci zůstali v očích širší veřejnosti jen rozšafnými figurkami z novoročních přání.
Kvůli tvrdé sekularizaci se z povědomí vytratila i spojitost s jejich odvěkým patronem, svatým Florianem,
který byl tak na dlouhá léta přisouzen pouze hasičům.
Přesto se, s největší pravděpodobností díky společensko - politickým změnám po listopadu 1989, podařilo v lecčems navázat na téměř zapomenuté tradice skomírající profese a znovu její nezastupitelnou roli v zabezpečení požární prevence pozvolna vracet do obecného povědomí.

Střípky příběhů celé řady kominíků naleznete snad co nejdříve v naší stálé expozici nebo v právě vydávané knize.

Vytvořte si webové stránky zdarma!